Ahoj páníci, dlouho jsme nepsala

Nazdárek páníci naši milovaní,

od posledního našeho dopisu se toho mnoho změnilo, … no moc vlastně tak ne, když o tom přemýšlíme našima roztomilýma kebulkama s klabáčkem, tak pořád spinkáme, papáme, kakáme a čůráme a dočasný páníček nás tajně kradou mamince a provádí na nás nějaké divné pokusy, tak například:

– kontrolují nám zubíky, které máme teda pěkně ostré a začínáme zkoušet, co se s nimi všechno dá zničit;

– stříhají nám drápky, dokonce na všech čtyřech tlapičkách, moc se nám to teda nelíbí;

– zase nám dali tu divnou pastu do tlamek, co nám má zabít nějaký červíky;

– dávají nás na takovou bílou studenou placku, a pak píšou kolik jako vážíme, no jsme už pořádný macci, všichni máme kolem 2 kil.

No taky se tady u nás doma, v Třeštici, dveře netrhnou. Jezdí za námi naši budoucí páníčci a paničky, seznámit se, očuchat, pomazlit, opusinkovat, vyfotit. Jsme moc ráda, je to úúúúžo.

Trochu se nám mění jídelníček, kromě mámina mlíčka, které je nejlepší na světě, nám zřízenec dává i mlíčko z krabice a srdíčkové granulky. Tak už jsme to zkusila všechna a myslíme, že nám to půjde.